Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace Nesouhlasím

Blog

Zde naleznete zajímavé články, nápady, myšlenky,
nebo komentáře k aktuálním situacím v ČR i ve světě,
které se týkají nejen učení, ale i praktikování sebeobrany při použití na ulici.

  • Vloženo: 24.5.2019
    Nespočet lidí, kteří se nakonec přihlásí k nám na kurz sebeobrany, respektive si domluví soukromé lekce, se pak samo přiznává, že zhruba půl roku až rok! (hrůzná doba) - uvažovali o přihlášení na kurz a báli se, jak že to vlastně bude všechno probíhat.

    Již po prvních chvílích, však jejich stud, strach a nevědomost opadne a uznají, že se opravdu nebylo čeho bát a někteří i litují, že se na cvičení nepřihlásili dříve s vidinou, že získané informace mohli využít již dávno. My totiž nejsme běžná škola sebeobrany, ale zaměřujeme se na výuku jednotlivců, tedy na výuku formou soukromých lekcí. Cvičení jak časově, tak obsahově, jsme schopni do jisté míry přizpůsobit každému tak, aby byl na cvičení spokojen, ale aby mu cvičení také něco dalo a naučilo ho jak správně jednat.

    Říkáte si, jak může obyčejný kurz sebeobrany změnit Váš život? Já říkám, zcela zásadně. Pokud budete otevření, budete přijímat správné názory na aktuální dění ve světe a budete mít snahu se naučit něco nového, sebeobrana Vás obohatí ve všech směrech. U nás slovo "sebeobrana" neznamená jen přijít na trénink a bouchat do pytle, do sebe, do lapy? Snažíme se Vám ukázat jak se dnes útočí, jak takový útok odhalit v počáteční fázy a s tím související fakt, jak se takovému útoku vyhnout. Pokud útoku nejde zabránit, tak se Vás snažíme naučit jak útok ukončit co nejrychleji.


  • Vloženo: 24.5.2019
    Co je základní "stavební kámen" v sebeobraně? Jednoduchá, avšak vůbec ne běžná věc, nebo spíše vlastnost. Tou vlastností je obezřetnost, všímavost, ostražitost. Sebeobrana kterou učíme u nás, není o těch technikách, není o tom naučit se víc úderů a víc kopů než soupeř. Perfektně zvládnutý kop na tréninku, Vám nebude moc platný, pokud na ulici nebudete mít přehled o tom co se děje, nebo co se může stát. Taková rána zezadu do hlavy Vás vyvede rychle z omylu o funkčním nácviku kopu.

    Pokud se zeptáte svých kamarádů, nebo známých, kteří měli tu smůlu a byly napadeni, konfrontováni,nebo se účastnili nějaké krizové vyhrocené situace, obvykle Vám odpoví, že ani nevědí, jak se vůbec ta daná událost stala. Spoustě útoků, neříkám že všem, se dá předejít pouhým sledováním toho, co se kolem mě děje. Samozřejmě, musím také vědět, co v jaké dané situaci udělat, kam sáhnout, co říkat, ale to už je situace, kdy jste si uvědomili, že Vám hrozí nějaké riziko. Už hledáte východisko, jednáte podle toho, co máte naučeno, pokud nemáte z tréninku naučeno nic, jednáte pudově, strnete a snažíte se "hrát mrtvého brouka".

    V letošním mistrovství v hokeji, tedy IIHF 2019 moderátor o našem brankáři řekl. "Co vidí, to chytí". Je to pochopitelné, na dané střely se připravuje, učí se jak jednat, jak zasáhnout. Pokud však puk nevidí, (děje se něco za jeho zády, co nemůže v tu danou dobu ovlivnit-vidět) nemůže tyto naučené dovednosti použít k úspěšné obraně. Totožná situace je i v sebeobraně. Pokud máte naučeny dobře techniky úderů a kopů, nebo i jakékoliv jiné techniky boje z blízka, nebude Vám to moc platné v případě, že budete stát na zastávce večer, na cestě z práce domů, budete mít na hlavě sluchátka a budete se dívat do mobilu. Nezjistíte, že se k vám někdo zezadu blíží, neuslyšíte ho, nebudete si moct připravit nějaký obranný prostředek. Prostě a jednoduše dostanete jednu, pak druhou a možná třetí ránu zezadu do hlavy. Jakmile upadnete na zem, dvojice útočníků Vás začne kopat do hlavy. Je konec.

    Pokud ovšem na zastávce budete sledovat okolí, možná uvidíte, či uslyšíte, že se k vám někdo zezadu blíží. Připravíte si sprej? Utečete, jakmile bude jasné, že dvojice nejde na zastávku, aby mohla jet autobusem? Teď si však ještě představte situaci, že dáváte pozor, víte, že se něco asi stane, ale nevíte co máte vlastně dělat. Jak máte reagovat? Nikdo Vás to neučil.

  • Vloženo: 24.5.2019
    Mám se bát migrantů? Aktuálně ne. Četl a slyšel jsem spoustu článků, rozhovorů a konspiračních teorií, kdy záhadní věštci slibovali, že za půl roku bude naše země osídlena tisícem migrantů a budeme se bát pouštět své dcery a manželky z domů, sami se budeme ozbrojovat a jízda do práce obrněným autem bude samozřejmost.

    Aktuálně v roce 2019 nás, naše ženy a naše děti, spíše ohrožují na ulici místní feťáci, kteří shánějí dávku na další část dne, místní výpitci, kteří postávají každé ráno a "čepujou do sebe" pivo, zelenou a becherovku. A nejen ti, z důvodu korektnosti jsem jednu skupinu sběračů kovů vypustil. Nerad bych byl osočen z rasismu. Tito "ukázkový vytržníci" jsou aktuálně stále vévodící jakémusi žebříčku v napadání a vytváření problémů všude, kde se vyskytnou. Sami cvičící, kteří přišli na cvičení již po nějaké špatné zkušenosti, se s nějakým členem této skupiny závadových osob setkali.

    Nelze však bagatelizovat, nebo snad zapomínat na to, že v jiných členských zemích, opravdu k masivnímu, nezvládnutému a dlouhotrvajícímu přívalu "doktorů, inženýrů a jaderných fyziků" prchajících před útlakem ve své zemi, opravdu dochází a je nutno podotknout, že jen díky naší dobré legislativě, především co se týče obranných prostředků a možnosti se bránit tak nějak celkově, tito migranti nejeví zájem zůstávat v naší zemi. Český člověk je mírumilovný, do té doby, než začne být utlačován na svých právech bránit sebe, svou rodinu, svou vlast. Bohužel Francie a podobné země zcela nepochopili situaci, či snad podcenili. Policie na ulicích čelí atakům, zapalování aut, napadáním. Do některých migrantských čtvrtí se bojí vstupovat nejen běžný člověk, ale tyto oblasti nejsou obsluhovány ani bezpečnostními složkami státu.

    Vraťme se ale do ČR. Situace je sice "zatím" klidná a není třeba vyvolávat paniku, neboť prozatím máme svých problémistů dost. Není ale úplně od věci zamyslet se nad možným rizikem, což "vyhodnocování a sledování rizik" je v sebeobraně velmi důležité.

  • Vloženo: 27.5.2019
    Rvačka v minulosti a dnes? V dřívějších dobách, pokud měli mezi sebou například problém dva lidé v hospodě, protože se dohadovali jestli má vyhrát Kalousek, nebo někdo jiný, probíhala "hospodská rvačka" v tom duchu, kdy jeden druhému uštědřil jednu výchovnou facku, možná i ránu pěstí. Jakmile viděl, že útočník má dost, nedej bože ho skolil na zem, upustil od dalšího agresivního jednání a bitka skončila. Mnohdy jste mohli vidět jak za dalších 15minut již tito "kamarádi" seděli u jednoho stolu a opět popíjeli.

    Dnešní doba, je bohužel z pohledu agresivity naprosto katastrofální. Nejen, že lidé, jsou tak nějak "přednaštavní" sotva vyjdou ze svého domu, jsou podráždění a agresivní i na místech a v dobách, kde to v minulosti bylo nepředstavitelné. Každý si dnes stěžuje a především si myslí, že pokud má ústa, tak je nutně musí využít při každé příležitosti k pomluvám, urážkám, osočováním. Pochopitelně jak roste agresivita v chování, přibývá rapidně nárůst útoků, napadání, vyhrožování.

    Jak vypadá výše zmíněná hospodská rvačka dnes? Stále se hádají ti dva o politice, ale pokud jeden druhého "uzemní" tedy provede nějaký chvat, či úder s tím, že protivníka shodí na zem, nepřestane! Tady, v tomto bodu, jde vidět enormní nárůst agresivity. Již mu nestačí útočníka potupit tím, že jej shodil na zem, on do něj musí ještě kopnout. Kop do břicha, když už mu to tak jde, tak kop do krku a on ještě pořád dýchá? ...tak kop do hlavy, jeden, druhý. Až je útočník v bezvědomí, ještě ho okrade o peněženku. A to obránce může být rád, že se ten večer nesetkal s nožem, nebo mačetou.

    Z pohledu sebeobrany je na toto potřeba včas reagovat. Pokud před 20lety stačil pro obranu jeden úder a bylo vyřešeno, dnes jsou to desítky technik, obrana proti noži, tyči, obušku. U nás lze vše tohle sehnat bez jakéhokoliv omezení. Zajdete na tržnici, koupíte nůž za 80,-Kč a můžete jít do hospody. Pokud pak nastane situace, že budete v tom kdysi "běžném" boji prohrávat, prostě si tím nožem pomůžete, bodnete...jednou, dvakrát.

    Neříkám ozbrojujte se, vyjděte do ulic a pořizujte zbraně. Dávejte si jen velký pozor na to, jestli jste dobře připraveni. Jestli chodíte cvičit bojová umění a sebeobranu k takovým lidem, kteří si uvědomují, že "co bylo, to bylo".

  • Vloženo: 27.5.2019
    Nejčastější mýtus v sebeobraně? Toto je asi nejčastější dotaz, nebo spíše myšlenka, se kterou se na mě spousta zájemců obrací. Zajímavé však je, že se na ni neptají ženy, ale spíše muži. Ženy si v žádném případě nechtějí připustit, že by byly svévůlí nějakého parchanta, který se je bude snažit napadnout. Spíše muži se často ptají, jestli ženy, když jsou o mnoho drobnější, nemají tolik muskulatury jako chlap, se opravdu dokáží ubránit.

    V tradičních bojových uměních, je šance, že se žena opravdu ubrání, dost malá. S tím souhlasím. Ony celkově tradiční bojová umění (karate, aikido, kung fu..) zakládají na jakési férovosti. Aikido dokonce hlásá "ubránit se a neublížit". tradiční bojová umění předpokládají jistou sílu, svaly. V tradičních bojových umění se soutěží, na soutěži končí zásah dotekem a začíná se znovu. V případě potíží rozhodčí zápas stopne. Na soutěži jsou zakázané techniky,jako bodání do očí, kopy do rozkroku, trhání uší, nebo kousání uší, použití pepřového spreje. Pokud taková žena chodí na tato cvičení, nezná realitu napadení na ulici. Žije ve fiktivní domněnce, že to co dělá na soutěži, bude fungovat i na ulici.

    Jiná situace je právě v klubech a školách "reálné sebeobrany". Zde se učí jak vytáhnout včas sprej a použít proti útočníkovi,jak použít auto, nebo nákupní košík jako štít, jak jej nakopat do rozkroku, pokud ženu někdo škrtí, neohlíží se na pravidla ze soutěže, používá všechno, co je naučená, kope, kouše, křičí, bodá, utíká. (Jak by vypadala žena na soutěži, kdyby z žíněnky utekla? Asi blbě. Jak to bude vypadat, když žena uteče útočníkovi, který ji chce znásilnit, na ulici? Asi přežije.)

    Všem říkám, že je samozřejmé, že 60kg žena, proti 120kg muži, bude mít problémy a bude jich mít dost! To mi věřte, nicméně dobrým a reálným výcvikem, lze poměrně v krátkém čase, minimalizovat riziko, že se žena neubrání. U nás neříkáme, že buď naučíme lidi bránit, nebo ne. Od první hodiny tréninku se pouze zvedají šance, že pokud budete napadeni, ubráníte se. Je totiž jedno, jestli Vám nastříká sprej do očí žena, nebo chlap. Pokud Vás někdo bodne do oka, je Vám také docela jedno čí prst to byl, jestli muže, nebo ženy.

    Žena má šanci ubránit se reálnému napadení na ulici, ale jen v případě, že projde dobrým výcvikem, bude dodržovat striktní pravidla a k tomu si pořídí vhodný obranný prostředek. Pak je šance na úspěšnou obranu velmi vysoká.

  • Vloženo: 27.5.2019
    Taky cvičíš Krav Maga, to je teď totiž in ne? Na toto téma prostě musím zareagovat, protože se mě osobně týká a setkávám se s dotazy na Krav Magu docela často. V dřívějších dobách když jste chtěli cvičit sebeobranu, tak jste si museli vybrat nějaké bojové umění, které z části obsahovalo daný systém a pouze některé z bojových umění obsahovaly techniky sebeobrany.

    K tomu, abyste nemuseli cvičit to co jste cvičit nechtěli,co u Vás vyvolávalo pocit, že tím mrháte časem, tedy u mě konkretně katy z karate a účast na soutěžích, tak jste museli hledat někoho, kdo zná víc systémů, má určité zkušenosti a vypouští nesmysly (katy, salta, bojové tance apod.). Někoho kdo dělá mix různých systémů. Dříve se taky říkalo, že není dobré cvičit víc umění najednou, ale spíše jedno pořádně. Rozdíl je však v tom, že jste necvičili více systémů, ale jeden systém, obohacený o techniky z jiného umění.

    Konečně se po úvodu dostávám k tomu stěžejnímu. Zhruba 5-8let zpátky, do ČR přišel obrovský bůům. Cosi izraelského, co prý neobsahuje nesmysly, ale pouze čisté a jasné techniky. Jednoduché na zapamatování a provázané s přirozenými reakcemi těla. Nebylo tedy třeba vymýšlet nesmysly a učit se jednu techniku na jeden útok. Naopak techniky byly natolik univerzální, že jedna naučená technika sloužila k odražení více útoků.

    Poměrně rychle se tady ten systém KRAV MAGA začal šířit a svými technikami dokázal naučit poměrně slušnou obranu i úplné laiky. Lidé chtěli cvičit KRAV MAGA. Ne Karate, ne Judo, ale KRAV MAGA. Toho bohužel využili "vyčůránci".Lidé (instruktoři), kteří viděli šanci v tom proměnit svou školu bojových umění, do které přišlo sotva pár lidí na prosperující podnik a svést se na vlně marketingu a úspěchu opravdové KRAV MAGY z Izraele.

    Nechcete tedy cvičit Karate a proto se přihlásíte do nově vzniklé školy KRAV MAGA ve vašem městě.Tu však vede trenér, jenž se pyšní 20 letou historií karate. Není na tom něco divného?

    Já mám Krav Magu strašně rád, ikdyž tak jako každý systém má své pro a proti, KRAV MAGA ve své surové izraelské podobě, má opravdu něco do sebe. Proto jsem se také rozhodl lekce a kurzy Krav Magy navštěvovat a spoustu technik, které se mi jevili jako funkční, převzít a učit dále.

    Velmi dobře si zjistěte, co Váš trenér vlastně opravdu učí a pokud zjistíte, že trenér krav maga má 30let starý diplom z karate a zakládá "novou, nefalšovanou" pobočku Krav Maga (obvykle s nějakým dovětkem - KM Loven, KM kupap, = názvy zkresleny) tak si dejte obrovský pozor! Ne vždy se totiž jedná o pocitvou školu, která chce opravdu zájemce něco naučit, obvykle jde pouze o to zaplnit třídy.

    Jen snad připomenu na závěr, že u nás se toho bát nemusíte, už jen z důvodu, že cvičíme formou soukromých lekcí, našim cílem tedy není zaplnit třídu 30 lidmi, stačí nám jeden. V Krav Maga ale vidíme smysl a proto se u nás můžete s technikami tohoto systému setkat.

  • Vloženo: 14.6.2019
    Jelikož se nacházíte na stránkách o sebeobraně, předpokládám, že jste si v duchu již na tuto otázku odpověděli sami. Proč byste jinak hledali články o sebeobraně, když byste si mysleli, že stačí koupit sprej.

    Abych byl upřímný, existuje několik různých kritických názorů na sprej. 1.Sprej pořádně ani nefunguje, 2.Stejně ho nestihnu z kabelky vytáhnout, 3.Mám sprej, nepotřebuji chodit někam na kurz sebeobrany.

    Pojďme si něco o sprejích říci. Spreje v dávných dobách, říkalo se jim slzkáky, slzný plyn, stály opravdu za prd. Trochu naštvanějšího člověka sotva odradili od přepadení, natož aby ho zastavily. Dnešní doba je jiná, spreje mají jinou náplň, jiný dosah, jinou účinnost. Spreje jsou dnes plněny obvykle OC (oleoresin capsicum - výtažek z chilli papriček). Spreje pro civilní použití obsahují kolem 10% této látky, spreje pro profesionální použití až 15% i více. Sprej, pokud se Vám ho podaří nastříkat útočníkovi do otevřených očí, funguje dokonale. Z vlastní zkušenosti vím, že i sebevíc opilý útočník, si mi lehl okamžitě k nohám a čekal na výplach od záchranky po jednom jediném sekundovém výstřiku. Spreje v dnešní podobě opravdu fungují. Pochopitelně tedy ty kvalitní, které mají patřičné certifikace a jsou ověřené v policejní praxi (ESP spreje a svítilny). Určitě bych se nespoléhal na sprej z tržnice za 50,-Kč. Může fungovat, ne že ne, ale já v boji nebudu mít čas to zkoušet a doufat že tomu opravdu tak bude, především když mi půjde o život, svůj život si cením víc než na 50,-Kč.

    Pokud se budeme bavit o tom, že sprej uložený na dně kabelky, nebo batohu, to je jedno přesně kde, nebude fungovat, protože ho nestihnu v kritický moment vytáhnout, to je pravda. Pokud mám u sebe nějakou obrannou pomůcku a mám ji tak, že ani nevím kde ji mám, nebo vím kde je, ale trvá minutu než ji vytáhnu, tak je mi opravdu k ničemu a nepomůže mi ani to, že ten sprej stál 500,-Kč. Sprej se musí umísťovat pokud možno stále na stejné místo, (rozuměj stejnou stranu těla), do stejné výše (rozuměj do stejné kapsy), tak, abych věděl, že když se dostanu do krizové situace, na první sáhnutí sprej mám připravený v ruce. Ke spreji se dají dokoupit různá pouzdra, plastová, textilní, kovová, na sponu, na opasek, na vestu.

    Dostáváme se ke třetí otázce a tou je samotné tvrzení, že když si koupím sprej, nemám důvod chodit kamkoliv na kurz sebeobrany. Toto prohlášení platí stejně tak pro situace, kdy sprej koupím někomu z rodiny, přítelkyni, mamce, babičce. Samotné nošení spreje, ještě neříká, že mám jakousi jistotu, že ho budu umět použít. Vždyť 90% lidí, co k nám chodí na kurz, neví, že jsou spreje ve formě (pramen, mlha, gel, pěna) každý přitom funguje trochu jinak. Neví, že 15ml sprejem stříknou jednou a mají prázdno. Neví, že sprej za 300,-Kč od ESP a sprej za 48,-Kč u vietnamce je obrovský rozdíl. Že ten certifikovaný funguje třeba i dnem vzhůru a v teplotách +50 i -20. Že jeden sprej má dostřik sotva metr, další klidně 5m! I tak banální věc, jako je pepřový sprej, se člověk prostě musí naučit ovládat, tasit, vytahovat, používat, udržovat. Málo kdo ví, že existují cvičené spreje, plněné vodou, takže si na tréninku můžete vyzkoušet, jestli byste vůbec dokázali někoho sprejem zasáhnout.

    Další věc je, že sprej může selhat. Z osobní zkušenosti, kdy jsem zkoušel 15ml sprej, který byl stále ještě v záruce (nebyl expirovaný) po stisknutí spouště sprej jenom "vytekl" vůbec nestříkl. Chyběl mu hnací plyn, který za tu dobu ušel. Takže může se stát, že sprej prostě selže a co pak? Útěk? To už bude asi pozdě, útočník se mezitím stihl přiblížit. To se pak hodí znát pár úderů, kopů, hmatů, chvatů, které mi mohou zachránit i život. Navíc na koupališti sprej u sebe mít nebudete. Nelze se tedy spoléhat v obraně jen a pouze na nějakou tlakovou lahvičku.

    Úplně nejhorší variantou, je sprej někomu darovat s tím, že obdarovaný vůbec neví a nemá vyzkoušeno, jak sprej funguje. Takový člověk pak snadno získá falešný pocit bezpečí a je otázkou, jestli takový člověk bude schopen při útoku sprej včas vytáhnout a zneškodnit útočníka.

  • Vloženo: 3.9.2019
    Nejdříve si řekněme, co u nás vůbec myslíme dítětem. U nás máme celkově dvě cvičební skupiny. Jedna jsou děti od 8 do cca 14let. Druhá skupina, jsou děti od 14-15let až do 99+let. Tyto považujeme v podstatě za dospělé osoby.

    Mnoho škol sebeobrany a bojových umění, vůbec nerozděluje trénink na děti a dospělé. Což je obrovská chyba. Již na několika kurzech, jsem se naučil, že děti nejsou malí dospělí! Výuka u dětí, by měla být diametrálně odlišná.

    Děti by se měli učit především správnému pohybu, dobrému myšlení, neměli by se učit agresivitě a ubližování druhým. Děti vzhledem k jejich vývoji potřebují neustále nové cviky a podněty pro svou seberealizaci v daném sportu. V číslech řečeno: 80% tréninku dětí, by mělo zahrnovat především pohyb, pohybové hry, hry na zvýšení síly, hry na procvičení motoriky, obratnosti, rychlosti a cca 20% doplňuje trénink samotné použití technik sebeobrany, tedy údery, kopy, strhy, přehozy. Naopak dospělí mají naprosto obrácený trénink. 80% obsahu u dospělých osob, jsou takticko-fyzické prvky sebeobrany, tedy úhyby, postoje, pády, údery, kopy, strhy... . 20% v takovém tréninku, je pak o samotném pohybu, o tom zlepšit kondici, aby člověk v krizové situaci vůbec "udýchal" dané techniky. Z těchto čísel je zcela zřejmé, že tyto dvě skupiny prostě nemohou cvičit spolu. Tedy ne tak, aby efekt ze cvičení pro obě skupiny byl maximální.

    Pokud se přímo zaměřím na zodpovězení otázky, zda sebeobrana u dětí má smysl, odpovím jednoduše, ano. Děti jsou naše budoucnost, další generace. Pokud dítě vyzkouší v mládí bojové sporty, je velká šance, že pokud bude mít o cvičení zájem i ve starším věku, využije základy i co by starší žák. Musím vzpomenout samozřejmě i tu nejzákladnější věc a to tu, že dítě, které chodí delší dobu na sebeobranu, je daleko lépe připraveno čelit nějakému šikanóznímu jednání ve škole, v kroužku, na táboře, umí se ohradit a řešit lépe situace. Na tréninku si o šikaně také s dětmi povídáme, nemají pak strach, nebo rozpaky z toho, jak postupovat, jak jednat, třeba i pokud se šikana týká někoho z jejich kamarádů. Umí se spojit proti agresorovi a říct jasné NE!

    Nemusíme chodit k reálným zkušenostem nijak daleko. Já sám jsem chodil na karate od svých cca 8let a důkazem toho, že dítě může využít tuto přípravu již od mala do pozdějšího věku, je i to, že se tomuto "sportu" věnuji od těch 8 let až do teď, do mých 27let! A prozatím tedy nehodlám končit.

    Častou otázkou je, jestli je vhodné přivést na trénink dítě, které nemá vůbec žádný zájem o sebeobranu, respektive nemá zájem o žádný sport, ale je prostě "jen" hyperaktivní. K dětem z různými chorobami, nemocemi a poruchami chování se samozřejmě musí přizpůsobovat zcela individuálně. Takové dítě těžko udržuje pozornost a nemá moc zájem se cokoliv učit, stačí mu prostě běhat, křičet, skákat. Každé dítě "se pak řeší" opravdu individuálně a lze se domluvit i na tom, že se první hodiny budou pomalu ale jistě zkoušet a pokud trenér uzná že by cvičení nemělo smysl, cvičení se ukončí. Sebeobrana jako taková, není kroužek pro odložení hyperaktivních dětí - bohužel.

    Pokud tedy vidíte smysl v tom, že Vaše dítě dostane dobrý základ do života, že se naučí správně padat, chodit, uhýbat, pomáhat a dokáže odhalit začínající šikanózní jednání a v případě nejvyšší nutnosti se mu postavit čelem, určitě Vaše dítě přiveďte na trénink a minimálně za zkoušku určitě nic nedáte.

  • Vloženo: 1.10.2019
    Každý člověk, který i jen přemýšlí o tom, že by se chtěl v krizové situaci při napadení začít bránit svépomocí, by měl znát základní právní pravidla, normy, zákony, díky kterým se nedostane za mříže.

    Právo na ochranu sebe sama, své rodiny a svého majetku, je základním "stavebním" kamenem žití člověka jako takového. Na toto myslí i české zákony.

    České zákony však neznají pojem sebeobrana. Konkrétně trestní zákoník hovoří pouze o §29 nutné obraně a §28 krajní nouzi

    Krajní nouze
    Jde o situaci, kdy je čin za normálních podmínek považován za trestný, trestným však není. Jde o situaci, kdy "někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem." Zákon poměrně nejednoznačně mluví o tom, že o krajní nouzi nejde, pokud bylo možné toto nebezpečí odvrátit jinak, nebo pokud by byl způsobený následek stejně závažný nebo "závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet,".
  • nebezpečí hrozí buď osobě nebo věci
  • jde zejména o ohrožení života, zdraví či majetku
  • nebezpečí nemá charakter útoku
  • zdrojem nebezpečí mohou být i přírodní živly, jednání choromyslných jedinců, napadení zvířetem a podobně
  • o krajní nouzi se nejedná, pokud nebezpečí nehrozí bezprostředně

    Nutná obrana
    Paragraf 29 mluví přímo o útoku, který buď hrozí, nebo je dlouho trvajícím. Zákon pouze dodává, že o obranu nejde, pokud byla "zcela zjevně nepřiměřená útoku".
  • ten, kdo útok odvrací, v podstatě nahrazuje zásah veřejných orgánů
  • útok musí přímo hrozit nebo trvat, dá se oprávněně předpokládat, že útok nastane
  • není nutno čekat, až dojde k útoku - zde je nutné správně vyhodnotit situaci
  • obrana totiž nesmí být předčasná - nestačí plané výhrůžky a gesta útočníka
  • útok nesmí být jen domnělý
  • při posouzení přímo hrozícího útoku je zásadní krácení vzdálenosti útočníkem k obránci
  • o nutnou obranu se nejedná, pokud útok už skončil a jednání by tak mělo charakter odplaty
  • cílem nutné obrany je útok odvrátit a ukončit



    Z výše uvedených informací lze vyvodit, že právo na obranu má opravdu každý, nicméně bránicí se člověk, se vždy pohybuje na velmi tenké hranici mezi dovolenou a nedovolenou obranou. Přičemž na následné posuzování zda byla obrana zvolena správně, mají soudci, policisté a právníci měsíce, i roky, Vy máte pár vteřin. Nenechte se však odradit a jak říká ve světě reálné sebeobrany známé pořekadlo, je lepší být souzen šesti (soudem) než nesen dvanácti (při pohřbu). Pokud drban (rozuměj útočník) ohrožuje jakýmkoliv způsobem mě, mou ženu, mé děti, mou rodinu, stojí mi za to udělat cokoliv, abych tento stav odrazil a všichni jsme se vrátili domů živí a zdraví.